Falešný hráč

Waldemar Matuška

F#mJsou tóny,kterEé se ztrácejí
F#mkrátce, krátce C#zní,
má F#mláska pláče a Ezdá se jí,
že F#muž mě DnevěC#zní.
Jsou Dtóny, F#mkteré se Hmozvou a
Hm7nedozní, Gzní Emvážně DkrátA7ce,
má Dláska F#mpláče a Hmje z toho
Hm7nervosní, Gříká, Emže jsem DzrádC#7ce.
Ta F#mdívka nejdřív mě Espoutala
jak F#mvězně v náruC#čí
F#mteď je beze mne Ezoufalá,
snad F#mjí to DpoEu_F#mčí.
Snad utiHší DkráC#sný F#mpláč,
až pochoHpí, Dže C#jsem F#mhráč.
Já blázen o její lásku hrál
hru mírně hazardní
a pak jsem o výhru málo stál,
jen málo, jen pár dní.
Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
né právě správně
a když jsme jednou šli za město na třešně,
líbal jsem jí v trávě.
A tam se z ní stala má milá,
na krátko, krátko jen,
i když mě svou vůní zmámila,
já byl spokojen.
Snad utiší krásný pláč,
až pochopí, že jsem hráč.
Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.
EMá F#mláska pláče a Ezdá se jí,
že F#mzas mě uEF#mzní.
Ví, že jsem Hjen DC#dný F#mhráč
a zvítěHzí DkráC#sný F#mpláč.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:54.72+00:00
Výsledky hledání: